Nahoru a dolů ve Větnamu

Provincie Ninh Binh

(čti: Niň Biň; vietnamsky: Ninh Bình) je provincie ležící v severní části Vietnamu, mezi řekou Ma a Rudou řekou. Hlavním městem provincie je stejnojmenné město Ninh Binh. Většinu obyvatel této nížinné provincie tvoří Vietové. Díky velkému množství vápencových skalisek vyčnívajících z jinak rovinaté krajiny, která jsou v řadě lokalit obklopena vodními plochami, je tato provincie vděčným cílem turistů.

Mezi všemi různými barvami, které provincii zdobí, vévodí zelená. Rýžová pole jsou všude, kde jen dohlédnete. Na nich můžete vidět místní zemědělce s typickým kloboukem z rákosu, který je chrání před sluncem i před deštěm. Pohled do dáli a projížďka na motorce touto krajinou je pak balzámem na duši. Z čeho lze mít v rámci této projížďky sporadické pocity jsou prodejci skopového masa. Na mnoha místech stojí tací, kteří vystavují upečené ovce. Namodelují je tak, jako by normálně ležely se skrčenýma nohama na stole se vztyčenou hlavou. A celou dobu je plácají plácačkou, aby odehnali hmyz.

Velmi oblíbené jsou zde také výlety na malých loďkách, které vás provedou kouzelnou krajinou plnou vápencových skalisek. V rámci projížďky lze navštívit několik chrámů s úchvatnou architekturou. Proplouváte zde mnoha jeskyněmi, kde některé jsou tak nízké, že bez krčení na loďce by člověk srazil hlavu. Doprava a vlastně i “životní” tempo je zde mnohem klidnější než v Hanoji. Okolo silnic a na mnohých z domů jsou vyvěšeny rudé prapory se srpem a kladivem nebo sovětskou hvězdou. Na dálnicích v oddělovacím pásu a okolo hlavních silnic je často k vidění skupina lidí, kteří plejí a čistí travnatý porost a která notně připomíná brigádu. V tomto jsou naše země podobné. V případě naší země je to již delší doba, kdy komunismus nevládne naší zemi. Ve Vietnamu je doznívající komunismus a navazující socialismus stále velmi znát. Propaganda místní vlády rozhodně nezahálí. 

Vietnamský jazyk je rázný. Z počátku se zdá, že jsou všichni velmi přísní a naštvaní. Po nějaké době však lze pochopit, že to je prostě přirozený charakter vietnamského jazyka. U nás můžeme intonací slovo přibarvit, ale co je na vietnamském jazyku velmi zajímavé, že zde změnou intonace lze naprosto změnit význam slova. 

Vlny života

Změnou prostředí z uspěchaného, přelidněného Hanoje plného smogu do této oázy zeleně a klidu si člověk uvědomí, jak život vždy plyne ve vlnách. Chvíli jsme ve spěchu potom odpočíváme v klidu. Chvíli máme dobrou náladu a chvíli špatnou. Myslím že pointou je neulpívat ať na kladné tak záporné části. Když máme dobrou náladu, prožívejme a užívejme a nechme vlnu přirozeně projít. Když jsme dole, berme to jako přirozenou část života. Zkusme být spíše pozorovatel. Neživme tyto negativní pocity tím, že se jimi identifikujeme a litujeme se. Nebo tím, že s nimi bojujeme. Tím se často propadáme ještě níže.

Tak jako proplouvání na loďce touto kouzelnou vápencovou krajinou střídá slunce, teplo a zeleň s temnotou a chladem jeskyní, tak i náš život proplouvá našimi nálady a stavy, které jsou světlé a krásné ale i temné a ponuré. Každý z nás máme jak světlou, tak temnou stránku a myslím že pointou je přijmout obě. Obě jsou naší součástí. Často chceme ukazovat jenom světlou, hezkou část sebe a tmavou schováme někde pod pokličku. Snažíme se ji schovat jak před ostatními, tak i sami před sebou. Ale ona tam někde stále je a tím, jak ji dusíme, tak hnije a bobtná.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..