Hudba vodopádu aneb plánovat a nebo nechat plynout?

Thajský ostrov Koh Phangan 23. března 2017

Zpráva od Andeho

Tento den začal tím, že mi napsal můj kamarád Ande vlevo na fotce, který nejen vizuálně ale i duší komika nápadně připomíná našeho předního herce z minulého století. Víte kterého? Napsal: “Vezmi trumpetu, jdeme hrát“. To jsem ovšem ještě nevěděl, že se v sandálech a s trubkou budu ve 35 °C trmácet do obrovského kopce v džungli podél vodopádu Phaeng a cesta bude místy spíše horo-lezení než procházka. Popsal bych to slovy: „Blahá nevědomost“. Protože kdybych už ráno věděl, co nás čeká, asi bych do toho nešel, nebo bych šel nalehko bez trubky a s pořádnou obuví.

Ale to bych se ochudil o obrovské překvapení a zážitek. Kdy jsme po hodině trmácení strastiplnou cestou dorazili k nádherné tůni plné studené sladké vody. Možná si říkáte, že tůně studené sladké vody není zas takové terno. Ale zde na ostrově, kdy moře často bývá tak teplé, že ani neochladí, je studená sladkovodní tůně velká výhra. A tak jsme to museli řádně oslavit, a právě tento oslavný moment je zachycen na fotografii.

Plánovat nebo nechat plynout?

Pokud vše detailně naplánujeme, cítíme sice, že jsme připraveni, ale ochudíme se tak o spoustu zážitků a překvapení. Protože pokud věci nejdou podle plánu, tak nás to začne stresovat a v tom momentu se snažíme všemi silami situaci nasměrovat zpět do dopředu nalajnované cesty. Potom se celý příběh stane spíše stresem a úsilím o naplnění našich očekávání, ale naprosto se vytratí užívání přítomného momentu, plynutí, dobrodružství a překvapení. Samozřejmě nějaký plán je také důležitý, a pokud jenom plyneme s tím, co přichází bez jakéhokoliv plánu, nejsme ukotveni a těžko lze pak čehokoliv dosáhnout. A tak vnímám jako nejlepší variantu zlatou střední cestu – vyváženost plánování a plynutí s tím co přichází.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..